Čas plyne jako voda a jak jsem slíbil i po návratu do Čech na můj blog budou přibývat příspěvky. Přesto myslím, že ještě pár příspěvků bude s vazbou na můj pobyt v Dánsku, včetně toho dnešního.
Koncem prosince a začátkem ledna jsem zpracovával „volitelnou seminární práci“ na téma Problémy s interiérovou izolací a vliv tepelných mostů. Rozhodl jsem se s výsledky mého malého výzkumu podělit.
Zkusil jsem spočítat, jak je to vlastně s kondenzací ve skladbě vnitřní izolace na cihelné zdi a který materiál je vhodnější použít. Srovnával jsem možnost použití minerální vlny s parozábranou ̶ jako předsazenou stěnu, Ytong multipor a prefabrikované elementy EPS + sádrokartonová deska. A jaký byl výsledek?
U posledních dvou zmíněných docházelo na přechodu z izolace na zeď ke kondenzaci, kondenzát byl však v průběhu modelového roku vypařen. Vítězem se stala minerální vata, za předpokladu dokonale utěsněné parozábrany nedocházelo ke kondenzaci vůbec.
Obecně můžu říci, pokud je nutné řešení s vnitřní izolací, je třeba myslet na okolní konstrukce. V případě že za izolací dochází ke kondenzaci tedy k nějakému pohybu vody, měli bychom být opatrní hlavně v případě, že je zde použité dřevo - hrázděné konstrukce, pozednice, dřevěné stropy a podobně. Riziko napadení hmyzem či jinými škůdci zde roste, stejně jako nebezpečí kolapsu takové konstrukce.
Druhým jevem, který také může být nebezpečný, je fakt, že zdivo zcela podléhá povětrnostním vlivům, především pak teplotě. Zdivo opatřené interiérovou izolací promrzá a velice často je tato situace doprovázena objemovými změnami. Ne každé zdivo je na takové „zatížení“ stavěno a připraveno.
Poučení? Pokud chceme aplikovat interiérovou izolaci, měli bychom se poradit s odborníkem na stavební fyziku, nechat propočítat každý detail a také udělat řádný stavebně technický průzkum.
