Tak nastal den D. Odjezd. Vše sbaleno, přichystáno. To co jsem zapomněl, zjistím až na místě. Teď mě čeká už jen cesta. Na rozloučenou z Čech dávám jednu spíše groteskní fotku.
„Rozmohl se nám tady takový nešvar, děti velice často používají sprostá slovíčka, zejména pak jedno slovo…“. Kdo poznal Evu Holubovou ve filmu Pelíšky v roli učitelky, má palec nahoru. A jak to vlastně souvisí s fotkou níže? On se nám tu opravdu rozmohl takový nešvar a tím jsou děrované cihly, používané štěrbinami v horizontální poloze. (Bohužel tento nešvar není používán dětmi, u kterých by tato sprostota byla snad i odpustitelná). Na vysvětlenou, takováto aplikace cihly je nesprávně z prakticky všech pohledů na stavařinu, vyjma jednoho.
Statika – špatně.
Akustika – špatně.
Tepelná technika – špatně.
Vnitřní prostředí- velmi dobře! Opravdu, takováto aplikace zajistí výměnu vzduchu v interiéru, dovolím si tipnout, že klidně pod hranici 1000 ppm co se koncentrace CO2 týče. (Lehký sarkasmus).
Každopádně takových aplikací již ubývá a doufám, že časem vymizí úplně. Tímto se s Vámi loučím, drazí stavaři i nestavaři a další příspěvky už budou jen a jen ukázkou zdařilé dánské stavařiny.